Tuš na papíře, 27 x 19 cm, rámováno, pod sklem, datace – okolo r. 1925, značeno slepotiskovým pozůstalostním razítkem.
Mimořádný český malíř, grafik, ilustrátor, scénograf, ale i výtvarný kritik, studoval u J. Štursy na AVU v Praze. Od r. 1921 byl členem Devětsilu a je velmi zajímavé, že stál u všech tří klíčových výstav české avatgardy - I. Jarní výstavy (1921), která rekapitulovala nejranější fázi devětsilské aktivity, zvláště pak stylotvorný primitivismus, výstavy Poezie 1932, jež otevřela cestu k surrealismu a imaginativní malbě a také Výstavy československé avantgardy (1937), zahajující etapu angažované protiválečné tvorby. Jádro Muzikovy válečné tvorby se soustřeďuje kolem bohatě rozvětveného cyklu Snů a z něj vyrůstajícího druhého cyklu z Českého ráje, které navozují zásadní obrat ve výtvarné poetice a významové struktuře jeho obrazů. I bez kolektivního programu se mu podařilo v poválečných letech a později, přijít s vlastní invenční obrazovou poetikou, kterou rozvíjel v souvislostech s aktuálními světovými malířskými proudy. Vždy se mu však podařilo zachovat si vlastní autorskou poetiku a osobitý, zcela nezaměnitelný malířský rukopis, ať už v minuciózně promalovaných dílech, rozvíjení vlastního výtvarného univerza ve směru biomorfizace neživé hmoty nebo v principu metamorfózy a antropomorfizace. Významnou součástí jeho tvorby se stala typografie. Je autorem velkého množství ilustrací, grafických úprav, ale i monumentálního kompendia Krásné písmo.
Autor viz T 2/171, TD 134, V 3/453, TB 25/304, B 7/630, NEČVU 1/542.